Blade: Trinity projekt

Něco málo o Drákulovi

Kolem r.1440 se na území Valašska, ležícím v dnešním Rumunsku, objevil rytíř Vlad III.,
který sváděl tvrdé boje s tureckými nájezdníky. Rytíř nosil na svém štítu a na korouhvi
symbol zlatého draka, což byla pocta, kterou mu udělil římský císař podle starobylého
zvyku, zavedeného již císařem Konstantinem.Drak se latinsky řekne "dracon",
ale valašští horalé si toto slovo změnili na "dracul" - odpovídalo to totiž lépe
jejich jazyku. Tímto jménem začali tedy Vlada III. nazývat. Vlad Drakul byl
zpočátku bojovník odvážný, později však Turkům ustoupil a jako rukojmí za svou
poslušnost jim dal své syny Vlada a Radu. Mladý Vlad se narodil roku 1431, strávil
mnoho let pod tureckým "dohledem", byl mazlíčkem žen, ale od mužů se mu dostávalo
tvrdé výchovy. Často se setkával s ukrutnostmi typu napichování lidí na zaostřený
dřevěný kůl atd., jimiž Turci trestali své odpůrce. Je více než pravděpodobné,
že právě tyto zážitky z dětství měly na Vladovu osobnost zhoubný vliv. Když se
mu totiž podařilo od Turků uprchnout a vrátit se do své vlasti, převzal moc po
svém otci a začal vládnout - a to velmi krutě. Mezi lidmi se mu začalo říkat
"Drakula", tedy drakův syn.O Drakulovi se hovoří v mnoha písemnostech, hodnocení
jeho osoby se však rozcházejí. Podle jedněch byl hrdina, podle druhých psychopat,

další tvrdí, že to byl dobrodinec, jiní zase, že masový vrah. Pravdou je, že byl
neohrožený bojovník - nebál se postavit se s hrstkou ozbrojených sedláků mohutné
turecké armádě, nad kterou nakonec po mnoha bojích zvítězil a získal tak nezávislost
Rumunska. Jeho jméno šířilo děs a byl si toho dobře vědom. Byl vynikající stratég
a při boji nebral zajatce. Ve své zemi nastolil právo a pořádek, avšak poněkud
drsným způsobem. Za sebemenší přestupek byl trest smrti - nabodnutí na dřevěný kůl,
což Drakula odkoukal v tureckém zajetí a později za své vlády hojně praktikoval.
Za své vlády nechal popravit několik desítek tisíc tureckých vojáků a přes 100 000
svých poddaných (tehdy mělo Rumunsko asi 500 000 obyvatel), všechny tímto krutým
způsoem. Jen jednou udělal výjimku - to když se rozhodl zbavit zemi chudoby a žebráků.
Udělal to velmi chytře: Sezval žebráky z celé své země k hostině do domu, který dal hned po
předkrmu uzavřít a pak zapálit i s hosty. Jedno snad se mu upřít nedá, láska k jeho rodné
zemi. V jednom rukopise se o něm hovoří jako o "vampýrovi". Význam tohoto slova již tenkrát
lidé velice dobře znali a s dynastií Dráculů byl odjakživa spojován. Dne 20. září 1459 nechal
vybudovat na strategickém místě mohutnou pevnost. Tím se navždy vepsal do srdce svého národa,
neboť tak založil budoucí hlavní město Rumunska - Bukurešť. První historická listina
o založení města s Drákulovým podpisem se dochovala až do dnešních dnů. Vlad se stal
i nadějí křesťanství, neboť on jediný se dokázal postavit proti Turkům a jejich náboženství
- islámu. Ale ne však na dlouho. Začali se proti němu bouřit jeho vlastní bojaři. Zatímco
ho vojáci neposlouchali, Turci se připravovali na další boj. Schylovalo se k rozhodující
bitvě, ve které byl Dracula tureckou přesilou poražen. Jeho armáda byla masově povražděna
a on sám se s hrstkou věrných uchýlil na svůj utajený hrad Poenari. Ten stál na příkré
skále nedaleko dnešního města Curtea. To ale nebylo vše. Turci se na jeho sídlo dostali.
Vlad by asi dopadl špatně, kdyby jeden z jeho věrných přívrženců nevyslal z protějšího
kopce šíp se zprávou o chystaném útoku. Krásná Transylvánka, která s ním trávila tyto
těžké chvíle (velmi ji miloval), raději skočila z okna, vyděšena představou, že by se
jí zmocnili Turci. Poenar byl dobyt. Družina pobita a hrad vypálen. Drákula se, jako
jediný, zachránil. Unikl tajnou podzemní chodbou a uchýlil se pod ochranu krále Matyáše
Korvína. Ten mu zpočátku poskytl azyl, ale poté ho také zradil. Uvrhl ho do žaláře a
uzavřel s Turky mír. Křesťanská Evropa byla zděšena! Jediný, kdo dokázal bojovat proti
vpádům Turků, byl uvězněn. Tehdy nechal Matyáš Korvín o Vladovi sepsat spousty smyšlených
spisů o jeho bestialitě a krutosti. Díky této propagandě se Drákula dostal do mnoha lidových
pověstí. Byl vězněn více než 10 let v místnosti s vysokou ostrahou. Neměl kam uprchnout.
V útrobách vězení čekal na svůj čas. Na čas pomsty nesené na zubech ničícího draka. A jeho
čas přišel! Bylo to roku 1475, kdy jeho bratr Radu umírá na syfilis. Matyáš se ho bál a
proto ho z vězení pustil a dokonce mu dal i menší vojsko. Vlad šel od vítězství k vítězství.
Krutost jeho armády byla nejobávanější v celé své době. Opět za sebou nechával lesy kůlů
s naražeými těly svých nepřátel. Jeho srdce zčernalo hněvem. Zatlačil Turky zpět a osvobodil
Valašsko, Dostal se do Bukurešti a získal zpět moc a trůn. Jeho šťastná hvězda zapadla v
listopadu 1476, kdy byl obklíčen tureckou armádou v bažinách u Bukurešti a zabit kopím.
Jiná verze praví, že mu najatý vrah zezadu usekl hlavu. Tu, zakonzervovanou v medu,
poslali sultánovi na důkaz vítězství, a ten ji nechal vystavit na cařihradských hradbách.
Bezhlavé tělo bylo pohřbeno v monastýru na ostrůvku Snagov uprostřed stejnojmenného jezera.
Verzí jeho smrti přináší historie hned několik, proto se přesně neví, která je pravdivá.
Proč jindy pečliví a bedliví kronikáři uvádějí tak rozporuplné informace? Proč se jeho
stopy ztrácí v krvavých stopách pomsty? Tajemství hrobu odhalilo starou keramiku a kosti
vlka! Archeologové prý nekopali dosti hluboko a naletěli na trik k ukrytí pravého hrobu
až pod hrobem fingovaným. To jsou už jen pouze dohady. Pravdivou skutečností však zůstává,
že bylo odkryto na ostrově Snagov ještě několik hrobů, v nichž byla těla pohřbena vestoje,
což nebylo doposud nijak vysvětleno. Že by se jednalo o další naleziště upírů? V jednom z
neoznačených hrobů poblíž kaple byly nalezeny zbytky zvláštní hedvábné látky červené
barvy a drahé šperky s Draculovým znakem. Relikvie byly tajně a v tichosti dopraveny do
bukurešťského muzea. Spatřit je už však nemůžete, neboť po nějakém čase záhadně zmizely...
Památek na Draculův život se dodnes v Rumunsku dá najít celá řada. Ve městě Tirgovišti se
dosud zachovala část jeho hradu, obrovská věž Chindia, kde vojvoda zřídil vězení. Pod
vápencovými srázy Piatra Crailui (Králův kámen) stojí jeho letní sídlo Bran, jeden z
mála zachovalých rumunských hradů. V Sighisoaře se dochoval dům, kde se podle pověsti
narodil, a pod svahy Transylvánských Alp stojí na skále vysoko nad řekou Arges zbytky
jeho sídelního hradu Poenari, dobytého roku 1462 Turky. V Rumunsku ale dodnes Draculu
pokládají za národního hrdinu za jeho podporu proti německým, tureckým a ruským tradicím
a utlačovatelům. Ve Walachii je Vlad opěvován v mnoha písních. Hlavně ve vesnici
pod jeho restaurovaným hradem, který je tu jako turistická senzace. Jsou hrdí
na jeho činy, ačkoliv se nikdy nestaral o způsob, jakým bojuje...