az-cestiny.wz.cz projekty blade: trinity kdo je vlastně ve skutečnosti upír

Blade: Trinity projekt

Upír, někdy též zvaný vampýr vždy v každém vzbuzuje až strašlivou hrůzu,
ale u jiných naopak veliký zájem. Je to temný noční přízrak vstávající v noci 
z hrobu a sytící se lidskou krví, čímž se drží při životě. Bere na sebe často 
podobu vlka, netopýra a všech zvířat, kterým vládne. Nejčastěji je ale v podobě 
člověka - velmi atraktivního muže či ženy s hypnotizujícím pohledem. Lidé od 
dávných časů věří v upíry a v jejich moc. Naháněli jim hrůzu. Dávali jim různá 
jména a popisovali je jako krvelačná zvířata, noční stvůry bez srdce a citů, 
tvory, které zabíjí a nemají stále dost. Je to však pravda? Postupem času se ale 
i upír kultivoval.Nejznámější zdobení upíra je neživá bytost vysávající krev z 
živých smrtelníků. Upíři oproti lidem nesnesou denní světlo, protože sluneční
paprsky je mohou zabít. Den tráví upír ve svém hrobu či kobce. V okamžiku kdy 
zapadne poslední paprsek slunce, vychází na lov, neboť potřebuje zahnat svůj hlad. 
Jak všichni víme, hlad je převlečená žízeň. Podle některých pramenů je nutno říci,
že jednorázové kousnutí nemusí nakazit oběť vampyrismem - to by se totiž celé lidstvo



proměnilo v upíry. Odkud pocházejí první zmínky o těchto záhadných bytostech? 
Tvrdí se, že vampyrismus má počátek až v dobách starého Egypta, nebo je připisován 
do období Atlantidy. Domněnek existuje však mnoho. Je však jisté, že tu už byl velmi 
VELMI dříve než všechny tyto zmíněné spekulace. Jeho počátek se ztrácí kdesi ve 
vzdálené záři pohanských ohňů a prvotních magických rituálů uctívajících život a 
smrt. Z tohoto uctívání se zrodil mocný vládce Nosferatu - poutník mezi světlem a 
tmou, životem a smrtí, pradávný nadřazenec nad oběma světy. Je géniem vampyrismu 
a upírský velekněz... Ve vývoji Země je snad jisté to, že do Evropy přišel 
vampyrismus s římskými legiemi, které všude rozsévaly smrt. S nimi přišlo ono 
tajemné COSI, které připomínalo člověka, ale živilo se to čerstvou krví a nikdy 
to nezemřelo. Zprávy a zmínky o upírech zaznamenáváme z různých částí světa a to 
již v nejrannějších kulturách, jako je stará Baylonie, Persie, Indie. Zarážející 
podobnost upírských mýtů, pocházející z více kulturních oblastí, nás utvrzuje v 
domněnce, že se, stejně jako v případě čarodějnic, čertů, vodníků a podobných 
významných mytologických postav, jedná o projevy silného archetypického materiálu. 
Víra v upíry, jako lidské bytosti, které po smrti vysávají krev svých bližních, 
byla vůbec nejrozšířenější v zemích slovanských a na Balkánském poloostrově. V 
českých zemích měl tento "druh upíra" ve starých dobách původní jméno morous 
podle slabšího stupně útoku upíra, kterým byla noční můra. Nejen Slované, 
ale už i staří Keltové a jiné národy měli své příběhy a pověsti o upírech.
Jak už jsem se zmiňoval, jmen a podob vampyrické bytosti existuje celá řada, 
my se však budeme zabývat tímto geograficky i kulturně nejbližším "typem". 
Pokud shrneme získané poznatky o upírech, dostaneme několik základních vlastností: 
Po smrti se tělo člověka-upíra nemění, zůstává stejné jako v den smrti. 
V nočních hodinách se vydává na lov, aby získal sílu ke své další existenci. 
Přisuzují se jim nadlidské síly a schopnost proměny ve vlka, netopýra či krysu. 
Upíři nesnáší česnek (ale už to moc nepůsobí - asi si zvykli  ). 
Když se stěhuje na jiné místo, vždy si bere svou mateřskou půdu a rakev. 
Zničit upíra lze několika způsoby. Nejlepší a nejjednodušší je spálení těla.
Tím dojde ke zničení záchytného bodu, který ho držel na tomto světě a dojde k
navázání na přerušený reinkarnační cyklus. 
Druhý způsob je značně morbidní a je jím oddělení hlavy od těla. Tento úkon 
přivodí přetrhnutí energetických drah a tělo již nelze udržet v neporušeném stavu. 
Další děj je stejný jako u spálení. Probití srdce kolíkem má asi nejmenší 
účinek (možná žádný), protože zde nedochází k narušení energetické rovnováhy. 
Teď se zmíním o tzv. energetickém vampyrismu, o kterém se v publikacích moc 
nepíše. Jeho princip je následující. Kolem každého těla se nachází energetický 
obal (aura), který dosahuje vzdálenosti několika centimetrů a někdy i několika 
metrů. Pokud se nachází blízko sebe dva nebo více lidí, tak jejich aury se vzájemně 
dotýkají. Když se tito lidé cítí vzájemně dobře ve své společnosti, dochází ke 
vzájemnému dobíjení aury a z toho pramenícím příjemným pocitům ( např. láska dokáže 
nabíjet auru několikanásobně účinněji než cokoliv jiného). Častěji dochází k situaci, 
kdy jeden člověk je nabíjen na úkor ostatních, kteří se v jeho přítomnosti cítí oslabení, 
chybí jim vůle se vzepřít jeho názorům, atd. Tito lidé jsou typickými upíry dneška.
Nejčastěji je nalezneme jak se pohybují v davu, provokují hádky a rozdmychávají 
různé vášně a nenávisti. V těchto situacích se jejich aura může nabít do obludných 
rozměrů a tehdy jsou spokojení a šťastni. Napojení na energetické dráhy v těle 
způsobuje dodávání energie tělu a tím jeho udržování v nepoškozeném stavu. 
Po určité době dochází ubývání upírových energetických zásob, proto aby mohl 
dále udržovat sebe i své tělo musí vyrazit za potravou. Upír jako bytost 
energetická se neživí krví, ale lidskou vitální energií. Po ukradení energie 
organismus vykazoval bledost, únavu či známky chudokrevnosti, což byly podobné 
znaky jako po obrovské ztrátě krve. Dále je třeba upřesnit proč se upír vydává 
na lov v noci. Je to proto, že za denního světla se pohybuje po venku spousta 
lidí uvolňují ze sebe energii a tím vzniká spousta turbulencí, které by nepříliš 
soudržné upírovo tělo roztrhaly. A také upír, aby mohl někoho ovládnout, 
potřebuje vzbudit strach a ten se za dne velice těžce vzbuzuje. Dalším důvodem 
jsou mentální štíty, které si během dne vytváříme, aby jsme se chránili před 
stresem nebo nepříjemnými událostmi. Tento "energetický upír" se pohybuje podobně 
jako při astrálním cestování. Pronikání do lidských obydlí proto není pro něho 
problém. Vyhlédnutou oběť (zpravidla spící) paralyzuj a sají energii. Pokud se 
obět probudí je drcena velkou silou a není se schopna pohnout.