->
rozšířené vyhledávání
Další projekty
AZ CD-D 1.5.4
info + download
PROGRAMY #  A  B  C  D  E  F  G  H  I  J  K  L  M  N  O  P  Q  R  S  T  U  V  W  X  Y  Z
HRY #  A  B  C  D  E  F  G  H  I  J  K  L  M  N  O  P  Q  R  S  T  U  V  W  X  Y  Z
Lokace: az-cestiny.wz.cz sekce povídky smaragdové oko
Projekt povídky

Projekt povídky

Smaragdové oko
Kolem ohně sedělo asi deset zasmušilích lidí, sedm mužů a tři ženy. V jejich očích 
tančily plamínky, ale tváře měli ušpiněné a strhané. Nemluvili, ale podle výrazů 
jejich tváří hluboce přemýšleli. Nebo vzpomínali?

Na nebi nad bojištěm se stahovaly mračna. Bojovníci jedné strany drtivě vyhráli 
a s nadšeným jásotem odcválali na svých ořích k městu. Na místo právě přibíhalo 
dvanáct lidí. Chvíli strnuli, ale pak se vrhli k mrtvým. Zvlášť jedna žena. 
Poklekla k muži, jež měl šíp v hrudi a několik sečných ran potěle. "Reme, proč?" 
řekla tiše a oční víčka umírajícího se zachvěly. "Miluju tě. Moc tě miluju." 
vydechl namáhavě pár slov třesoucím se hlasem. "Však já tebe taky. Miluju tě." 
něžně ho políbila na rty. Slzy jí tekly po tváři a padaly na zdusanou hlínu. "Pomsti mě! Pomstu!" už opravdu z poslední sil vypustil ze rtů pár slov a s nimi i svou duši. Žena si lehla na jeho hruď, ale hned se zase vztyčila. Postavila se a ze zakrvácené hrudi svého milého vypáčila vražedný šíp. Poznala ty jedovaté, brčálové zelené letky s přídechem krvavého nachu. "Tohle ti nedaruju, sestřenko..." šeptala. "Já tě pomstím! Reme, pomstím tě! Pomstu-u-u...." odrážela ozvěna její srdceryvný výkřik.... "Já, Gaterina von Fabsursberg, se ti pomstím, Degmaro Erino den Mutsnikchová!" Teď tu seděli, všichni, s myšlenkou na pomstu. "Gatjo, nemysli už na to. Tvému manželovi to život nenavrátí..." řekl muž s plnovousem a poplácal jí po zádech. Ta se na něj utrhla. "Všichni na to myslíme. Proč nemám tedy já, když mám na pomstu dvakrát vetší právo?!" rozhořčeně vyřkla pár slov a pak odvrátila tvář. Pak se zase otočila na onoho muže. "Derycku, promiň, nechala jsem se unést..." řekla už mírně. "Sáro, podej Gatje trochu vody. Zase celá hoří." vyslal žádost směrem k plavovlasé slečně. Ta s sebou trhla. "A-a... Ano, Derycku, hned to bude" navzdory situaci se usmála. Vždycky se uměla na každého povzbudivě usmát. Nahla se k vaku s vodou a mističku jí naplnila. Podala ji Deryckovi. Ten jí ale opustil. "Rychle! Vstávejte! Blíží se! větrní atergoni!" burcoval všechny, kteří se hned začali zbrojit. Započal boj se samotnou přírodou... Všude létaly cáry mlhy ze zabitých atergonů. Naštěstí vítr mohl ublížit jen tím, že odfoukl o kus dále nebo pěkně zamotal hlavu, ale přeci jenom ohánět se mečem do zuřivého větru není zas až tak jednduché. Konečně po boji. Mlha se rozptýlila a odhalila deset postav, potácejících se z nekrvavého, ale drahého boje. Tři nebo čtyři museli zalehnout, aby neutuchající a tíravou bolest hlavy zaspali. Zbytek seděl u ohně a dohadovali se, proč na ně příroda zaútočila. "Jak už jednou říkala Gatja, myslím, že se prostě proti nám obrátili stínoví druidi. Kdysi dávno jsme jim zmařili plány na svrhnutí krále..." řekl nahlas svou myšlenku Elvin, muž s rezavými rozježenými vlasy. "Sami by se o nás nedozvěděli. Od těch dob jsme se změnili k nepoznání." odporovala Norah, štíhlá žena se závojem havraních vlasů, jejíž oči svítily jako dvě hvězdy. "Já si zase myslím, že už jsme blízko. Blízko své pomsty. Klan Rychlé paže je jistě nablízku a naklonili si druidy, aby nás zdrželi. Jsou to zbabělci." konstatoval smutnou pravdu Narwan, který se krčil pod přikrývkou. Začala být úpořáná zima a tak všichni ulehli kolem ohně a usnuli. To bylo ještě předtím, než Rema zabili. Všech třicet dva členů jejich klanu seděli u nich v gildovním domě a upíjeli víno z vysokých štíhlých sklenic. Radili se. Věděli o hrozícím nebezpečí. Jejich dříve spřátelený klan Rychlé paže se začal spolčovat s těmi, jejichž nekalé plány měl zvrátit v jejich neúspěch. Samozřejmě v tom byly velké peníze. Věděli o tom, že zlato zaslepuje všechny a jen tak se nezastaví ani před zabití svých bratří. "Musíte se všichni držet na pozoru. Čekejte léčku, bitvu, zákeřné přepadení, prostě cokoliv. Nesmíme se dát nechat přkvapit a musíme je srazit na kolena, aby si znovu uvědomili, že to, co dělají, je špatné." rozprávěl rozhořčeně Deryck. "Remus už o tom ví. Zažil to. Proto, opatrnosti nikdy není dost!" zahřměl jeho hlas naposledy. Gatja se probudila. Posadila se, aby zjistila, kdo drží hlídku a když viděla zrovna jejich střídání, znovu usnula... Tentokrát viděla sebe a Rema. Obřad. Svatba. Ano, jejich svatba. Vzpomíná si na to ještě moc dobře. "Já, Gaterina von Fabsursberg, slibuji, že Tě budu milovat a ctít a chránit jako žena muže. Já, Gatja Smaragdové oko Ti svěřuji svůj život do dlaní.... " slyší ještě sebe odříkávat slova starodávný svatební slib jejich klanu, klanu Měsíčního světla. Všichni okolo radostně přikyvují a později, při slavnostní večeři, Remus předává jí jako svatební dar dýku a meč s jejím znakem - smaragdovým okem... Od té doby přijala smaragdové oko za svůj vlastní znak. Barva jejích upřímných očí se promítla i v jejích činech; její spravdelivé šípy byly okem uznačeny, kde malý smaragd účině vyvažoval šíp samotny, amulet dobra, co se jí houpal na krku, nesl tento znak. Byla na něj pyšná. To byla ona, Gaterine von Fabsursberg, Gatja Smaragdové oko. Nejenom barva se stala pověstí Gatjiných očí. Zrak měa bystrý jako sokol, byla nejvyhlášenější stopařkou v celém Solemu.... Byla už tma. Jejich skupinka se plížila tmou. Jejich srdce bila jen málo, aby se neprozradili, protože věděli, že pomsta už je blízko. Gatja stála v čele celé skupinky a pozorně sledovala stopy na zemi. Zastavila se a opatrně napřímila záda. Ve vteřině, v mžiku oka strhla ze zad luk a vystřelila do houští. Ozval se sten bolesti a zděšení, žuchnutí do měkkého jehličí. Gatja se vítězně usmála. Kolem nich, kolem dokola, se objevilo asi třicet hlav. "Gaterinko, dej si ten luk zase na záda, ano?" promluvila jedovatě medovým hlasem černovlasá, štíhlá žena. Gatja jí poslechla. Věděla, co dělá. Ta žena byla Deagmara erina von Mutsnichova, její sestřenka. "Tak se mi to líbí. Než vás všechny zabijeme, chci si to s tebou vyříkat. Ta panenka, co se ti v mládí ztratila... vzala jsem si jí já. Stejně jsi jí nepotřebovala. Měla jsi už radši luk a meč než panenky. Pche!" nasadila Degmara Erina Mutsnichova pohrdavý obličej. "neuměla jsi použít své ženské zbraně. Vlastně ještě jsem nepochopila, jak jsi mi dokázala přebrat Rema! TY jedna plošino pro zemědělská zvířata! Snažila se Degmara vytočit svou sestřenku. Očividně se jí to nevedlo. Gaterina stála s kamenným úsměvem. "Víš, existují ještě jiné věci než tvé vnady. Remus oceňoval také to, zda máš něco v hlavě. U tebe tam nejspíš nic neviděl." Gatja mluvila s tváří neměnnou, jen se trochu víc usmála, její pomsta byla tak blízko! Zato Degmara supěla. A Gatja se nenechala přerušovat. "Remus měl v hrudi tvůj šíp. Snad to byl vzkaz zhrzené milenky? Ty zmije!" zasykla Gatja. "Ta zbabělá lest, to vám nikdo z mého klanu neodpustí. Zabijeme vás, všechny. Nechť zemřu, za pomstů-ů-ů!" rozhléhal se její hlas jako tehdy. Její soplečníci vytáhli zbraně a vrhli se s ohromným křikem na své obkličovatele. Bili je do krve. Za to ale Gatje jako by se spomalil čas. Pořád ještě slyšela v uších svůj hlas a to už její šíp se smaragdem letěl k Degmařině hrudi. Podivný záblesk v sestřenčiných očích. Výraz zděšení. Prohra. Šíp se zabodl a proťál černé srdce. Byl konec. Na Gatju se vrhli dva muži a po pár minutách bylo po všech třech. Gatja byla silnější než oni všichni dohromady. Vedla jí silná pomsta. To, co by jí nedalo zemřít. Z jejích třesoucích se rt vyšel sten. Elvin se nad ní skláněl. "Derycku, s tímhle už nikdo nic neudělá, na očích másmrt." smutně prohlásil a ustoupil. Gatja se chytila Sáry za ruku a pevně jí stiskla. "Vidím Rema, jde si pro mě. Žijte tu štastně, všechny vás mám ráda." trochu s sebou zaškubala. Začala vykašlávat poslední zbytky krve, byla bílá jako stěna.... Gatja jediná z její družiny zemřela. Zemřela pro pomstu, pro svou vzdálenou lásku, které je již tak blízko. Remus Gatju objal. Vše je v pořádku. Umírala s těmito slovy: "Já to DOKÁZALA."
AZ Počítačové systémy
© 2002-2009 AZ Počítačové systémy, všechna práva vyhrazena.
O nás | Kontakt | Mapa stránky | Všeobecné podmínky